O povídce
Průmyslová oblast v Černé za Bory v jihovýchodní části Pardubic jela za komunistického režimu na plný výkon, jednotlivé podniky chrlily tuny zboží pro tuzemsko i ven do států RVHP. Valná většina odtamtud odcházela právě ze zdejší vlečky, vybudované společně s celým areálem v 60. letech. Osm let po sametové revoluci je již situace jiná, a kromě sila ZZN, toho času už jako společnost Cerea a. s., se ostatním podnikům nedaří. Mlékárna MILPA, jeden z prvních podniků ve zdejším areálu, pomalu mele z posledního a jinak tomu není ani u velkoprodejce řemeslných potřeb Řempa či kdysi významné fabriky Továrny mlýnských strojů. Mistři s know-how si zakládají vlastní firmičky, rozkrádá se materiál i hotové výrobky a hospodaření podniku jde více a více do neudržitelných ztrát.
Pátek 18. července roku 1997 pro většinu z tamních pracovníků začal jako lákavý příslib pohodového, prosluněného víkendu. Pro některé to však byl den jako žádný jiný. Pracovníci vlečky TMS, kteří budou muset náhle čelit důsledkům svých nerozvážných činů, se ten den pěkně zapotí. Zapotí se ale i pardubický bezdomovec a bohém Lukáš, jenž do průmyslového areálu jde s vidinou lehkého zisku. Pro tajemnou dívku původem z Košic, Katarínu, kterou do Pardubic přivedl život, bude spíše hořkosladký a další z tamních pracovníků, vedoucí na silu pan Vařečka, zase prožívá trable se svojí mladou dcerou. Důsledkům svého jednání budou muset čelit i dělníci z ,,Témesky,, Martin s Ondřejem. Ti se rozhodnou pomstít řidiči autobusu městské linky č. 12, ten jim totiž snědl v bufetu poslední smaženku.
A jak to všechno dopadne? Byl to den, co si všichni, kteří tam tehdy byli, pamatují dodnes!